Meditace

  Je nejúčinnější, nejrychlejší a nejčistší metoda, vedoucí k poznání sebe sama, rozvinutí všech skrytých možností a schopností těla, duše i ducha,ale zejména k dosažení nejvyššího poznání - absolutní Pravdy - přímým zážitkem ve svém vědomí - vyjádřitelným větou - JÁ JSEM, KTERÝ JSEM.

  Meditací existuje celá řada. Každá má svoji vlastní, specifickou sféru vlivu na meditujícího člověka, jeho tělo, psychiku, vědomí. Z principu rozeznáváme dvě základní skupiny meditací a to DYNAMICKÉ a STATICKÉ.

  Při dynamických meditacích se pohybuje tělo meditujícího určitým přesným, daným způsobem, což vede k fixaci mysli na tento pohyb a tedy k jejímu následnému zklidnění, až pozastavení. Výsledným efektem dynamické meditace je vždy energetické pročištění fyzického těla, ale i vyšších energetických těl a končí zpravidla vždy jistým druhem extáze, tedy velmi silného prožitku.

  Při statických meditacích je naopak tělo v naprostém klidu, nejlépe v některé z jógických meditačních pozic a to, co se v tomto případě "pohybuje", nebo lépe řečeno to, co vytváří určitou "akci", je mysl. Meditující se snaží co nejvíce odpoutat svoji pozornost od svého těla, a naopak koncentruje pozornost do své mysli, což opět vede nejdříve k jejímu zklidnění a zpomalení, až k jejímu pozastavení, či dokonce zastavení. Udrží-li v takovém případě meditující naprosto pevnou a přesnou koncentraci (což prakticky znamená, že nedopustí své usnutí, neboť rozhraní mezi nejhlubší meditací a spánkem je velmi tenké a je často přirovnáváno k chůzi po napnutém laně), rozplyne se v jeho prožívání pocit oddělené, ohraničené bytosti, a on zažije ve svém vědomí Jednotu, přičemž zažívá pouze tuto Jednotu, a tedy JE pouze touto jednotou, mimo čas a prostor, zažívá se jako čisté (prázdné) uvědomování si své čisté (prázdné) existence, naplněné nekonečným mírem, neboť nepřítomné jakýchkoli tužeb, či emocí, když tu není nikdo, kdo by je prožíval. Je jen Jednota, ve svých třech aspektech - Existenci - Vědomí - Věčném míru. Tento stav vědomí se v různých částech světa a v různých filozofiích nazývá zdánlivě odlišně, vždy však označuje tento nejvyšší stav vědomí - poznání - vyjádřitelný pouze holou větou - "JÁ JSEM". Pro tento stav vědomí tedy existují různé názvy : Nirvána, Tao, Sahadža nirvikalpa samádhi, Království nebeské, Absolutno, Jednota, a mnoho dalších, méně známých. Tyto všechny názvy však spojuje rovnítko a ony vyjadřují naprosto vždy tutéž nejvyšší existenci - vědomí , která je sama v sobě dokonalá (absolutní) , je podstatou, příčinou i udržovatelem všech projevených vesmírů, je podstatou a tedy přítomna i v té nejmenší částici hmoty. (Odtud pramení tvrzení, že Bůh (Absolutno) je všudypřítomný.) Je tedy přítomný i v každé bytosti a v každé lidské bytosti, a konečným a nejvyšším cílem člověka je realizace této své pravé podstaty trvale ve svém vědomí - JÁ JSEM, KTERÝ JSEM.

  Toto je esence vysokého duchovního učení o Já Jsem.